1./2. Poslední sluneční paprsky. Hra stínů.
3./4. V druhé půlce týdne slaměná vdova. Odpadlo tak vaření "musím" nebo "měla bych". Takže vaření jen tak pro radost. Kuskus s houbami, které A. nejí. Květákové placičky. K tomu zakousnout domácí špaldové bulky. Od oka a povedly se:)
5. Limitovaná nespresso káva. Maragogype Special Reserve. Moc dobrá, sametově jemná.
6. První adventní svíčka. Oprášila jsem svícny, které jsem za směšný peníz vloni ulovila na bleším trhu. Pořád se mi líbí. Zašlá zlatá je pro mě akorát a nemám potřebu nějak dozdobovat.

Samá radost, zkrátka:)

Možná by se moje nadšení z interiéru, ve kterém bydlí tvůrčí dvojice Elizabeth Beer a Brian Janusiak ze studia Various Projects, dalo shrnout do jednoho všeříkajícího důvodu jménem Brooklyn. Ale kdepak. Bylo by škoda nezmínit detaily, které mě opravdu zaujaly.

1. Spojení starého s novým - to je spolehlivé, to mě zaujme vždycky! Někdy je kontrast větší, okázalejší. Tady se mi naopak líbí, jak je nenásilné a přirozené. Možná nevykalkulované je to správné slovo?



2. Pohovka. Spíš hnízdo. Přesně v mém stylu. Modulární, takže se dá libovolně přeskládat podle potřeby. Jednou tak, pak zase jinak, když by se chtělo.



3. Kuchyň. Naprosté nadšení z mé strany. Vzhledově. Místo úchytek výřezy. Monolitický dřez, co zapadá. V detailech je síla. A spojení obyčejné překližky s luxusním mramorem má náboj, nemyslíte? Uspořádáním. Rozložení, které mi pocitově připadá nejpřirozenější. S dostatkem světla. Na jedné straně vaření a mytí, předpokládejme praskající a hlučné, hezky bezpečně u stěny. Na ostrůvku se připravuje, krájí, maže, zdobí. A povídá. A pozoruje.


Víc fotek a moc příjemné povídání najdete tady.


Koho by to napadlo, že v průmyslovém odpadu se skrývá tolik krásy? Davida Taylora přeci! I v nejnovější kolekci svícnů Slab (Struska).

Starší kolekce svícnů Crowd se mi líbí ještě víc. Připadá mi poetičtější. Beton. Zbytky. Mosazi, bakelitu, kůže a dalších materiálů. Surové. Hravé.



Nejen svícny David umí. Loňská kolekce Considered Objects - váza, miska, zrcadlo.


Já v jeho objektech vidím obrovskou inspiraci. Ne k dogmatickému kopírování, však opisovat se nemá:) Ale myslím, že příště dvakrát v ruce obrátím každý "nepotřebný" zbytek.


Zdroj: David Taylor

Malé radosti. Takové, které potěší. Prchavé okamžiky. Pocity. Dojmy. Milé. Příjemné. Takové si chci zachytit. Uložit do paměti, své i digitální. Můj malý projekt. "Projekty" máme tendenci začínat s novým rokem. I mě to napadlo. Ale proč? Proč to odkládat?

1. S Olívkou jsme se měly vidět. Nevyšlo to (tentokrát). Tak posloužila pošta a těsně před odjezdem z Prahy mi přistály ve schránce. První dvě čísla. Nové proměny Bydlení. Nový počin. Dobrý počin. Český časopis je pro mě vzácnost, víme?

2. Trojku, tu už jsem ale prošvihla. Milá Rosa mi o tom napsala a obratem foto poslala, že o designinwhite blogu napsali. Radost. Radost, že si v Nových proměnách Bydlení všímají blogů. Radost, že se tady Zuzaně Bernasovské líbí. Děkuju.

3. Doplnění zásob Kusmi Tea. Ta vůně. Ta chuť.

4. Termoska Stelton není novinka, pár let už si užívám jejího jednoduchého tvaru a geniálně jednoduchého uzavírátka/nalévátka. Ale jak se naše čajové chutě tříbily, louhování sypaných čajů byla otrava - nejdřív vylouhovat v konvičce s cedníkem, pak přelít do termosky, pak to všechno umýt:) Vyřešilo to padnoucí Stelton sítko. Opět jednoduché. A ladí. Žádný krok pro lidstvo, velký krok pro naše (pod)zimní čajování:)

5/6. Nemohla jsem se jí dočkat. V říjnu vyšla. Nová kniha Ilse Crawford A Frame for Life. Nejradši bych si podtrhala každou větu. Určitě o ní ještě uslyšíte. Nejen obsah je zážitek. Vázáno v látce, příjemné do ruky. A uvědomila jsem si, jaká je dneska záložka v knize výjimka.

Jaké malé radosti potkaly vás?

Podzim a zimu nemám v lásce. Ne proto, že je zima, ta mi nevadí. Zabalím se do deky, nevléknu teplé ponožky a je dobře. Lepší než nesnesitelná letní vedra, kterých si tu na půdě užijeme ažaž. Co ale snáším hůř je nedostatek světla.

A tak se inspiruju v Dánsku. Dánové totiž mají "hygge". Něco, co se špatně překládá do jakéholi jiného jazyka. Je to snaha aktivně vytvořit příjemnou atmosféru a užívat si i drobných radostí života, které často ve spěchu ani nevnímáme. Různými způsoby. Hygge je bydlení, lidi kolem nás, hudba, vůně, materiály. A samozřejmě i jídlo.

Jídlem jsem si tu dnešní šeď šedivou, ponurou zpestřila já. Ovšem, žádné vyvařování se nekonalo. Inspirovala jsem se "prkýnkem", které jsme si s velkou chutí dali na našem výletě do Eindhovenu v restauraci Piet Hein Eeka.  


A tady je moje verze "co lednice dala". Malá hostina jen pro mě. Dobroty, z nichž dobrou polovinu A. nejí (rozuměj - když byl dítě, tak nebyly, tudíž je nejedl, tak s tím teď nehodlá začínat:D)

Od každého trochu a dohromady lahoda. Sýry, sušené šunky. Rajčata nasekaná na drobno, promíchaná s čerstvým tymiánem, olivovým olejem a kapkou octa balsamico. Antipasti v oleji - papričky plněné sýrem a černé olivy jen tak. 


Ze zelených oliv jsem udělala svou zjednodušenou verzi tapenády (ančovičky ani kapary lednice nedala). Se sušenými rajčaty a rozmarýnem, se žďabíčkem česneku a čerstvě mletým černým pepřem.

Hrst oříšků a rozinek tu plejádu chutí krásně doplnila. K zakousnutí chleba, který se tu prodává pod názvem Eiweißbrot nebo Abendbrot - s převahou bílkovin, co má v sobě hodně semínek a strašně mi chutná.

Servírováno na dřevěných prkýnkách, které jsem řádně napustila slunečnicovým olejem.



A nesmí chybět voda! Obyčejná, žádné příchutě, žádné bublinky. Filtrovaná kohoutková. Jen když jedeme z Česka, tak si přivezeme pár lahví nejoblíbenější minerálky. To je pak svátek :) Ale modrá plastová láhev to kazí, skleněná karafa je lepší.

 Na tu hudbu se nesmí zapomenout, 'cos I am happy :)


A jak si vy zpříjemňujete dny, které samy o sobě zas tak moc příjemné nejsou? Podělte se:)