Když už jsem vám minule představila kolekci Ilse Crawford pro IKEA, tak vám taky musím říct, kdy nastal zlom a já si pro sebe čestně pasovala Ilse na designérku nejlepší. Pamatuju si to totiž úplně přesně, není to tak dávno.

To bylo totiž loni v létě, kdy pro mě A. připravil tajný výlet a vyrazili jsme docela daleko, až na hranici Německa se Švýcarskem, do Weil am Rhein. Do Vitra Campusu, kam jsem se už dlouho strašlivě moc chtěla podívat. A stálo to za to. Zážitek největší to byl. A ze všech těch vjemů a dojmů, a celé té krásy, mě nejvíc oslovila expozice, kterou připravila právě Ilse Crawford ve VitraHaus. I když ... expozice, to opravdu není to správné slovo.

Úkolem a cílem Ilse bylo představit a ztvárnit nové spojení Vitry s finským Artekem. Pojala to tak, jak to umí jen ona - lidsky, mile přívětivě, přátelsky. Na 200 m2 ve dvou nejvyšších patrech VitraHaus navrhla interiér pro fiktivní pár Harri a Astrid, jejichž pomyslné mezinárodní partnerství je odrazem toho skutečného - mezi Vitrou a Artekem. Jako zázemí pro kreativní pár, s obývacím pokojem v horním patře a pracovně-ateliérovým prostředím ve spodním patře.

A řeknu vám, já bych se tam nastěhovala z fleku:) A i když nikdy nebudu mít zařízený interiér převážně produkty těchto dvou značek a k dispozici obří loft, inspirace jsem tam načerpala víc než dost a zážitek to pro mě byl opravdu silný. Přestože jdu zase s křížkem po funuse (nejspíš už se teď pracuje na úplně nové expozici), stejně si to nemůžu odpustit a tuhle fiktivní, ale obrovsky lidskou "domácnost" vám na blogu nepředstavit.





Zdroje: Artek, StudioIlse, Foto: Felix Odell

Kdybyste se mě zeptali, který současný designér nebo designérka je pro mě nej, odpověď by byla jasná - Ilse Crawford.



Nejen proto, že se mi dobře kouká na jí navržené produkty a interiéry. A že kouká! Ale hlavně pro něco, co mi připadá nehmatatelné a těžko popsatelné. Něco jako vnitřní logika, filozofie. Jakoby mi všechno, co dělá, a jak to dělá, dávalo neskutečný smysl. U každé věty, kterou popíše způsob, jakým k navrhování produktů a interiérů přistupuje, se mi chce nadšeně vyskakovat. Jako vážně, nepřeháním. To, co je mi příjemné, co si myslím (a ne, že by bylo nějak extra důležité, co zrovna já si myslím:D), ale neumím slovy vyjádřit, ona zhmotňuje ve své práci. A ještě to dokáže shrnout jednou trefnou větou.

A tak když jsem minulý rok v blogoéteru zachytila letmou zmínku, že Ilse a její spolupracovníci ve StudioIlse zrovna připravují novou kolekci pro IKEA, byla jsem hodně zvědavá, co z toho vzejde. A teď je to oficiální a já se zase nemůžu dočkat, až výsledky spolupráce budou v prodeji. Nestává se mi to moc často, ale už teď jsem unešená snad ze všeho, co jsem na fotkách zahlédla.

A co že to tedy obnáší? Odtajnilo se to na letošním Stockholm Furniture Fair, který se konal na začátku února, a na kterém Ilse byla čestným hostem. I když samotná kolekce s názvem SINNERLING bude v prodeji až v srpnu, všech víc než 30 výrobků bylo k vidění v krásném prostředí stockholmského hotelu Ett Hem (jehož interiér navrhovala právě Ilse).


Celá kolekce se nese v přírodním duchu - s důrazem na přírodní materiály a ruční práci. S tím si ale IKEA často nespojujeme. Že by svítalo na lepší časy? Možná. Protože korek, keramika organických tvarů i ručně foukané sklo zní hodně slibně. A ještě slibněji to vypadá.


Samotné StudioIlse SINNERLING prezentuje jako užitečné pomocníky pro každodenní život - jednoduché, nenápadné, skromné, nestrhávající veškerou pozornost, tiše, zato dobře sloužící.



Už to vidím, hned několik (čti mnoho) kousků by se mi hodilo. Ale asi nejvíc mě zaujal jídelní stůl. Kovové podnoží, korková deska a textilní police pod deskou - není to geniální?



Pro někoho (mě) geniální, pro někoho možná ne. Pro někoho možná nudné? Ač nenápadné, pozornosti to při představení už strhlo opravdu hodně. Teď nezbývá než čekat do srpna a doufat, že výrobky budou dostupné všude, což u limitovaných edicí nebývá pravidlem. Ale IKEA slibuje, že tohle nebude limitovaná kolekce, že výrobky budou dostupné nejméně celý 1 rok. 


Zdroje:
foto č. 2 - StudioIlse
foto č. 3 - svante
ostatní - IKEA, via StudioIlse a MyDubio
Začátek 2015 je docela svižný, to vám povím. Lecos se událo, lecos se snad brzy uděje (aspoň si to tedy moc přeju).

Oringle



Hned na začátku ledna, vlastně už na konci prosince, se mě zeptala jedna moc talentovaná ilustrátorka Petra alias Oringle, jestli bych jí nepomohla s designem blogu. Jakože je na začátku nové cesty a tak že by si přála nový ohoz pro svůj blog. A co já na to? Dycinky! Však už jsem vám psala, jak strašlivě moc mě to baví. Dva týdny intenzivní korespondence, vymýšlení, navrhování, kódování. Ladění a cizelování. Každičkému detailu totiž musí být věnovaná pozornost, to by jinak nešlo. Ale vyloupnul se, jen co je pravda. Úplně svou majitelku vystihuje. Ano, celá Oringle to je - kdo ji a její tvorbu znáte, tak ji v tom určitě poznáte. Kdo ji neznáte, tak k ní na blog a do portfolia třeba nakoukněte.

Dej mi dárek




Možná si pamatujete, jak jsem si vytvořila kolekci na Dej mi dárek. Protože si myslím, že je to super nápad. Milé místo, kde se dají sbírat přání. Jednoduše si tam uložíte obrázky toho, co si přejete. A já vážně věřím, že když si něco moc přejete, tak se to i splní. A když se to nesplní nebo ne hned, tak pořád je i samotné "sbírání" dost velká zábava. A zábavu já ráda. A zábava je i soutěž, kterou na Dej mi dárek vymysleli. Rádi by totiž zjistili, která loňská kolekce je ta nej. Pokud si myslíte, že je to ta moje kolekce, tak jí můžete hlas dát tady. A nebo úplně jiné kolekci, která se vám líbí - však já taky hlasovala pro jinou :). Ale už na to máte jen pár dní, do 15. února. Hlasovat můžete tak, že se na Dej mi dárek přihlásíte (pokud jste tam poprvé, tak se nejdřív musíte zaregistrovat) a pak u té kolekce napíšete komentář. Jednoduché! A když prostřednictvím komentáře budete hlasovat, vyplatí se u toho být i trochu vtipný - 3 nejvtipnější komentáře totiž něco vyhrají. O co se hraje zjistíte snadno tady.

Ale víte co? Já o tom nepíšu jen proto, že jsem to tak trochu slíbila. Píšu o tom hlavně proto, že jsem se hrozně ráda na svoji kolekci zase podívala a zjistila, že se mi toho už vlastně docela dost splnilo. Jak já musela být hodná:D Něco je fakt velké sousto a možná se nesplní nikdy, někdy se to splnilo v trochu jiné podobě - například místo Artek stoliček mám štokrlátka z IKEA a Paříž na mě taky teprve čeká. Tak mi zatím A. přivezl ze služební cesty kus Paříže domů - v podobě těch zmiňovaných makronek. A to se přeci počítá, ne?

Byt
Taky jsem mezi svými přáními měla jedno "velké", ba přímo obrovské. Že bych moc ráda, abychom našli nový podnájem a přestěhovali se. Do města. Do trošku většího, s aspoň trošku větší kuchyní. Do hezčího, tak to rozhodně! A my se konečně dohodli se, že od nového roku začnu hledat. Jako opravdu hledat, protože cvičně nabídky pozoruju už doby, kdy mě tahle skoro hříšná myšlenka na přesun napadla poprvé:) Ale ono to není jen tak. Určitě to znáte, když se o něco do hloubky zajímáte, tak všechno víc promýšlíte a jen tak něco vás neošálí. Za ty skoro tři roky bych na prstech jedné ruky mohla spočítat nabídky, které mě vážně zaujaly.

Ale ono to chce čas a hlavně klíííd, což mi teď zrovna moc nejde. Zvlášť od té doby, co jsem asi před 2 týdny kápla na ten "pravý"! Potíž je v tom, že je to ten "pravý" i pro extrémně velké množství dalších zájemců. Na hromadné prohlídce, na které jsem byla minulý týden, to vypadalo jako v mraveništi, skoro jsme se tam všichni nevešli. Tudíž šance, že si majitelé za budoucí nájemníky vyberou zrovna nás, je úplně titěrná. A přitom já už se nemůžu dočkat, až začnu zase sbírat inspiraci a pak ji (se) realizovat. Ale ne, musím si počkat na verdikt. Takže zatím pššt, ať to nezakřiknu. Nejsem nijak zvlášť pověrčivá, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Hodně daleko.

Němčina
V otázce bytu si tedy můžu zatím jen přát a doufat. Ale s přáními a doufáním se člověk nijak zvlášť neposune, někdy je taky potřeba se do něčeho opřít. A to je taky to, co jsme udělali v jiné oblasti, která nás dost pálí oba - v němčině. Biflovat se doma nějaká slovíčka je jedna věc, to se do toho jednou za čas oba vrhneme, ale moc dlouho to nevydržíme. Zvlášť, když já nemám k praktickému procvičování zrovna moc příležitostí a A. zase nemá v práci čas se zdržovat nesmělými pokusy o vyjádření v němčině. Takže jinak - od ledna chodíme na němčinu! A je to hnedle lepší. Ne, že bychom přes noc šprechtili jak o život, ale malé úspěchy, krůček po krůčku, a ono to půjde. Možná, že až si k nám příště sousedka přijde vyzvednout balíček, tak už nebudu jen civět a hloupě se usmívat. Možná, že už jí i něco milého odpovím. To bych si totiž moc přála.

Není toho zase tak málo, na to že je teprve začátek roku, co myslíte?
Užívejte pohody a radosti!

Těším se na viděnou a počtenou v roce 2015:)

KláraJ.


1./2. Poslední sluneční paprsky. Hra stínů.
3./4. V druhé půlce týdne slaměná vdova. Odpadlo tak vaření "musím" nebo "měla bych". Takže vaření jen tak pro radost. Kuskus s houbami, které A. nejí. Květákové placičky. K tomu zakousnout domácí špaldové bulky. Od oka a povedly se:)
5. Limitovaná nespresso káva. Maragogype Special Reserve. Moc dobrá, sametově jemná.
6. První adventní svíčka. Oprášila jsem svícny, které jsem za směšný peníz vloni ulovila na bleším trhu. Pořád se mi líbí. Zašlá zlatá je pro mě akorát a nemám potřebu nějak dozdobovat.

Samá radost, zkrátka:)