... nechodila bosa, tak jsem si taky konečně zřídila vlastní doménu. A protože teď nějak nevím, kam patřím:), tak jsem zvolila .eu. To je jistota, myslím.



Na staré blogspot adrese mě samozřejmě můžete najít pořád, ale stejně vás to přehodí na novou designinwhite.eu.

A když už jsem u těch novinek, tak ještě jednu bych pro vás měla. Nějak jsem totiž zatoužila mít svoje fotky pohromadě, hezky vyskládané vedle sebe, bez povídání. Fotky tady z blogu, občas z mého instagramu. A semtam i nějakou, která se ještě nikde neobjevila. Aktualizace bude občasná, jak to tak přijde pod ruku.


Najdete je všechny na athome.designinwhite.eu. Kdybyste měli nutkání se podívat třeba i někdy v budoucnu, tak tady na blogu vpravo nahoře klikněte na @HOME a jste tam:)
(je to na tumblr, pokud tam máte účet, tak mě můžete i pronásledovat, jestli chcete).

Hezký víkend všem.

Varování: Tenhle příspěvek bude o vyznání lásky. A pochopím, když zůstane první část nepochopená:)

Já totiž miluju věci promyšlené a vyhloubané, které se nakonec přerodí v něco krásného. Ačkoli mě blogování strašlivě baví, asi ještě o žďabek víc je zábavné měnit vzhled blogu. To šťourání se v kódu, "čtení" všech těch závorek lomených i složených. Zjišťování, proč je to tak a ne jinak, kde co má své místo. Proto tenhle blog už zažil vzhled nejeden. 

Jenže ... víte, co je ještě lepší? Pomocí těch závorek, písmenek a číslíček splnit přání a vylepšit blog někomu jinému! Protože to přináší kopec radosti na obou stranách. Protože to podněcuje zkusit zase něco nového. Hloubání, co by se tak mohlo líbit nebo naslouchat tomu, co si jiní přejí. Promýšlení a odhadování, jak by se dalo jejich blogerské vystupování a povaha vyjádřit vizuálně.

A s několika z vás už jsme tomu přišly na kloub. Ale o tom jsem vám už psala (tady). A teď jsem ještě zjistila, že o spolupráci s Rosou jsem vám úplně zapomněla napsat. To je ale ostuda! Ale zase už je to měsíci prověřené, tak koukněte.

K mojí velké radosti pokračujeme. Nejnovější předělávky postihly další dva jistě všem důvěrně známé blogy.

Olívčina Mode De Boulangerie
Olívka napsala, že chce změnu šatníku a to asi takhle nějak: "Všechno hezky b&w, uspořádané, má to systém, nepřepláclé, jasné, všechno se hned najde, je to čisté a takové prostě simply simple."  Takže simply. Místo černé tmavě šedá pro zjemnění a francouzský šarm. Pro oživení a aby nebyla nuda Olívky oblíbená růžová při najetí na odkaz.
Povedlo se? Olívka a já si to tedy myslíme!




Jak jinak než ilustrovaně? Ještě líp - s autorskou ilustrací (jak vznikala se můžete podívat tady). A to si Iri si myslela, že narazíme na pár překážek: "Je asi trochu problém, že ten obrázek je obdélníkový ... na výšku. Myslíš, že i tak s tím něco půjde udělat? ... Jinak asi žádný zvláštní požadavky nemám a klidně bych na Tobě nechala nějaký návrh. Prokliky bych si pak představovala ... Ale nevím, jestli to vůbec půjde." No problem říkám. Rozsekáme, ořízneme, poskládáme, vymyslíme. Staniž se! A stalo se.



Vzkaz odvážlivkyním minulým i současným, které svěřily své drahocenné, čtivé a vtipné blogy do mých rukou - díky, že jste mi daly příležitost odtrhnout se od dřezu a plotny, a podílet se na něčem, co mi dává mnohem větší smysl;)
ajlavjůól!
Matně si vzpomínám, jak jsem na začátku tohohle blogovacího dobrodružství měla představu, že budu hojně posílat vlastní fotky našeho domova. Ta naivní představa mě hodně rychle přešla. Dobře, něco od nás a pak spoustu fotek nalezených, však inspirace je potřeba. Taky ne? Kde to vázne?

Myslím, že už jsem na důvod přišla. Na vině jsou tři časové dimenze! V jedné si žijou plány, které můj mozek chrlí nadsvětelnou rychlostí. V druhé jsme pak já a realita podnájemního bytu. A ve třetí je realizace těch plánů, pro zjednodušení ji můžeme klidně nazývat šnečí. Jinak řečeno, přece nebudu posílat něco, co už v mých představách má dávno jinou podobu.

Dneska jsem si řekla, jestli ono to není jedno. A je! A tak vás zvu do jednoho koutu, ve kterém nikdy nebude krásná dřevěná podlaha ani bílé kazetové dveře, ale možná tam jednou bude natřená lampa. Nebo taky ne. 

Taky tu třeba už zítra nebude 80 let stará svatební fotka babičky, kterou si táta schovával. Protože mě nikdy nebavilo vystavování fotek. A sereptetky. A pracholapače. Jenže teď mě ta fotka baví.

Možná zmizí nebo se jen jinam přesunou i lumprty (co je lumprt už jsme si řekli, že?). Retro větrák, zrcadlo z bazaru a váza po oné babičce.



A co ta lampa, kterou jsem našla v garáži? První myšlenka byla, že ji natřu na černo. Jako jsem to udělala před dvěma roky s blešákovou Jieldé. A pak se mi ta otlučenost nějak zalíbila. Autenticita!

Jenže teď bych nejradši přidala barvy. Myslím, že hořčicová z Toolboxu Arika Levyho by se mohla mohla zopakovat i na lampě. A k tomu cikcak černobílý textilní kabel pro kontrast.

Co myslíte, natřít? Nenatřít?



Dlouho tu už nebylo nic podkrovního. To je třeba napravit. 

Protože tahle pařížská půda si to zaslouží. I proto, že mi trochu připomíná pražský domov. I když je vlastně dost jiná. Asi tak 2,5x větší, výhled má na pařížské střechy (ale ty pražské taky nejsou k zahození!), je zajímavě členitá a má aspoň část původních trámů zachovaných.

Možná je to knihovnou, ke které jsem se chtěla dopracovat. No dobrá, skončili jsme u mnohem menšího provedení z mainstreamové nábytkové konfekce, však elektronické knihy tolik prostoru nepotřebují (a nemají tak hezké hřbety:)) Těch "designových ikon" tam taky mají poněkud víc. Všeho s mírou, ne?


To už je teď jedno, máma si to tam dotáhne po svém. Akorát stropní osvětlení jsem ještě slíbila pořešit. Ony ty hrubostavební černé dráty vážně kazí dojem, zvlášť po těch letech. A tohle mi přijde jako dobrá isnpirace.









Architekt: Philippe Chiambaretta
Foto: Nicolas Millet



Co na tom, že nejradši sedím (a hrbím se) na sedačce s notebookem na klíně? Třeba jednou dospěju, důstojně a spořádaně budu sedět u stolu, a pak všechno bude mít svůj řád. A možná na tom bude mít zásluhu i Grovemade. Jejich produkty mi totiž učarovaly!






Otázkou je, jestli Leffingwell, Bronštajn nebo Zajíc počítali se sektorem pro sukulenty. Ty já tam budu nutně muset mít!



Zdroje: 
Grovemade
Jak básníci přicházejí o iluze