Nevím, co mám najednou s těmi lofty. Líbily se mi asi vždycky, ale poslední dobou nějak víc než kdy jindy. Posun ve vývoji mého vkusu? Nebo jsem ovlivněná naším výhledem? Radši nebudu filozofovat.

Každopádně, tenhle loft fotografky Bély Adler a fotografa Salvadora Fresnedy v centru Barcelony se náramně trefil do mého momentálního interiérového rozpoložení. Asizelenomodrá, která by v jiném kontextu mohla působit až dětsky sladce, je tu rovnovážným a dospělým parťákem k velké a výrazné ploše dřevěné podlahy. A od všeho tak akorát - retro, známé designové nábytkové ikony, i jetý industriál. A samozřejmě jejich vlastní fotografické práce, ať už zarámované nebo v podobě pracovního "nepořádku".


Tak si tak říkám, jestli bych poprvé v životě neměla dát vale aspoň některým bílým zdem. No, popřemýšlím. Vidíte, jak se mi kouří z hlavy?







... asi o tolik se zvedla kvalita mého života minulý týden:) Máme totiž konečně internet. A dokonce už i lednici. Nic sice nešlo bez problémů - buď se nás teď chytla smůla nebo má pověstná německá organizovanost povážlivé trhliny. Asi obojí aneb zažíváme klasického Murphyho v praxi: Může-li se něco pokazit, pokazí se to. Vždycky, když začneme být hrdí na to, co všechno jsme si už byli schopní v němčině sami vyřídit (přestože pořád ještě zapojujeme ruce i nohy), přijde něco, na co jsme krátcí a výpomoc z řad A. kolegů je nevyhnutelná. Kapitolu Jak někoho seřvat po telefonu jsme na kurzu evidentně ještě nebrali.

Necháme ale negativní zkušenosti a myšlenky stranou. Přece jen pro zdravého ducha je lepší postoj - bydlíme v krásném velkém bytě, původní dřevěné podlahy nádherně vržou, objednané indické jídlo je bezkonkurenční a pro moje nejoblíbenější saláty si můžu dojít pěšky.

A taky - první místnost vypadá o/zabydleně. Aspoň při prvním pohledu.


Při tom druhém je jasné, že skříně by se víc než hodily.


Ale kdo by myslel na takové detaily jako jsou šatní skříně nebo dokonce kuchyň, když může nakupovat rostlinstvo. Já tedy ne. Zatímco ve starém bytě těch mých pět kousků bylo kvůli prostoru, zkoseným stropům a světelným podmínkám kumulovaných v jednom místě a budilo tak dojem džungle, je jasné, že tady bude třeba přidat na kvantitě zcela zásadně. První vlaštovky z holandského zahradního centra (alias zeleného ráje na zemi) jsou už doma.

Na Ficus Elastica se nemůžu vynadívat. Těžký retro:)


S radostí opečovávám a vítám každý nový list. Že jich teď na jaře je! A výhled taky nemají špatný (z jídelny).


Ani já ne (z obýváku). Jedna nejmenovaná rodinná příslušnice:) ho sice při skype prohlídce komentovala slovy "výhled nicmoc", já si ale nedovedu představit lepší. Protože cihly. Protože psí víno. Až se odstěhuje lešení a znovu nastěhuje ta modrá obloha, bude ještě líp:)


1. foto - zdroj: desenio
ostatní - telefonní designinwhite, anžto foťák jsem ještě radši nevybalila:)


Čekání je u konce. V pátek konečně podepsaná smlouva na nový podnájem. Sláva. Zítra ho přebíráme, na pátek je objednaná stěhovací firma na obhlédnutí situace. Na konci dubna předběžně naplánované stěhování. Pak rychlé rozmístění nábytku v novém, aby se dalo nějak existovat. Přehlásit se na všech možných úřadech. A hezky zpátky do starého a dát to tu do pucu.

A potom teprve přijde čas na zabydlování. Obytné místnosti asi zatím zůstanou stranou (za 4 roky jsme toho, myslím, nashromáždili ažaž). No, možná ... semtam ... něco pro radost - však to znáte:D

Plánovaní se teď ale ubírá poněkud praktičtějším směrem. Tady v Německu totiž hodně často součástí pronajímaného bytu NENÍ kuchyň - skoro žádný cizinec to nechápe, Němci zase nechápou, co je na tom divného, tak se to vyrovná :). Samozřejmě se najdou byty, které se pronajímají jako komplet zařízené, a tam jakástakás kuchyň je, a občas se dá narazit i nezařízený byt s kuchyní. Ale jsou to spíš výjimky. Jsem ráda, že se mi před těmi skoro čtyřmi lety jednu takovou výjimku podařilo najít, i přesto, že vaření na litinových plotýnkách bylo spíš za trest, a malá, stará podstavná lednička vzadu mrazila i v chladící části, vepředu pro změnu chladila málo a jídlo se kazilo skoro před očima. Jako dočasné na začátek ideální, teď už je čas si polepšit. V provizoriu se nedá bydlet (a vařit) do nekonečna.

Jak už asi správně tušíte, v našem novém podnájmu žádná kuchyň není. A tak koukám, vybírám, studuju a vymýšlím (si). Jakým směrem se mé kuchyňské myšlenky právě ubírají?




Zatím ještě lehce různorodě, ale společné prvky by se tam vypozorovat daly, co myslíte?

Mám už dvě favoritky - představa se rýsuje někde mezi ... o tom zase příště. To už budeme vědět víc. Kuchyně sice nejsou součástí bytů, obklady na zdi ale JSOU! (Taky teď nechápavě kroutíte hlavou?) A ony mi ty moje plány dost hatí. Tak uvidíme, co by se s tím dalo udělat. Už zítra!




1 J. Ingerstedt 2 Dusty Deco / Sköna Hem  3 Dortraum 4 Livet Hemma / IKEA 5 Petra Bindel / Elle DecorationPelle Designs (via Apartment Therapy) 7 Refinery29 8 neznámý (pokud někdo ví, ráda doplním) 9 Agent Bauer / Camilla Krishnaswamy

Teď to tu víc nežije než žije. Hledání podnájmu je totiž taková houpačka - frustrace, frustrace, euforie, naděje, zklamání. A to ono se pak člověku špatně nakukuje do cizích bytů. Momentálně je ale naštěstí ta fáze naděje. Víc než to, už to nabírá i reálné obrysy, asi. I když se do podpisu smlouvy všechno může ještě změnit a je tam určité drobné váhání ze strany majitelů (z obavy, že se s námi nedomluví), tak já doufám v to, že to klapne.

Zrovna dneska jsme se byli podívat na byt podruhé, a jak jsem tam tak stála, hned se mi vybavily obrázky jednoho bytu v Minneapolisu. I přesto, že je vlastně úplně jiný (jistě, loft bychom tu hledali asi marně), jako by měly něco společného. Atmosféru? Možná. Podlahu? Skoro určitě.
Zapomeňme ale teď na ten "náš" (jestli to vážně vyjde, tak si ho společně užijeme ještě dost a dost, na to si můžete vsadit:)), a nakoukněme k Madelynn a Caylonovi.

Líbí? Mně moc!





Foto: Wing Ta - stránky, instagram
Bydlí: Madelynn Furlong - stránky, instagram
Když už jsem vám minule představila kolekci Ilse Crawford pro IKEA, tak vám taky musím říct, kdy nastal zlom a já si pro sebe čestně pasovala Ilse na designérku nejlepší. Pamatuju si to totiž úplně přesně, není to tak dávno.

To bylo totiž loni v létě, kdy pro mě A. připravil tajný výlet a vyrazili jsme docela daleko, až na hranici Německa se Švýcarskem, do Weil am Rhein. Do Vitra Campusu, kam jsem se už dlouho strašlivě moc chtěla podívat. A stálo to za to. Zážitek největší to byl. A ze všech těch vjemů a dojmů, a celé té krásy, mě nejvíc oslovila expozice, kterou připravila právě Ilse Crawford ve VitraHaus. I když ... expozice, to opravdu není to správné slovo.

Úkolem a cílem Ilse bylo představit a ztvárnit nové spojení Vitry s finským Artekem. Pojala to tak, jak to umí jen ona - lidsky, mile přívětivě, přátelsky. Na 200 m2 ve dvou nejvyšších patrech VitraHaus navrhla interiér pro fiktivní pár Harri a Astrid, jejichž pomyslné mezinárodní partnerství je odrazem toho skutečného - mezi Vitrou a Artekem. Jako zázemí pro kreativní pár, s obývacím pokojem v horním patře a pracovně-ateliérovým prostředím ve spodním patře.

A řeknu vám, já bych se tam nastěhovala z fleku:) A i když nikdy nebudu mít zařízený interiér převážně produkty těchto dvou značek a k dispozici obří loft, inspirace jsem tam načerpala víc než dost a zážitek to pro mě byl opravdu silný. Přestože jdu zase s křížkem po funuse (nejspíš už se teď pracuje na úplně nové expozici), stejně si to nemůžu odpustit a tuhle fiktivní, ale obrovsky lidskou "domácnost" vám na blogu nepředstavit.





Zdroje: Artek, StudioIlse, Foto: Felix Odell

Kdybyste se mě zeptali, který současný designér nebo designérka je pro mě nej, odpověď by byla jasná - Ilse Crawford.



Nejen proto, že se mi dobře kouká na jí navržené produkty a interiéry. A že kouká! Ale hlavně pro něco, co mi připadá nehmatatelné a těžko popsatelné. Něco jako vnitřní logika, filozofie. Jakoby mi všechno, co dělá, a jak to dělá, dávalo neskutečný smysl. U každé věty, kterou popíše způsob, jakým k navrhování produktů a interiérů přistupuje, se mi chce nadšeně vyskakovat. Jako vážně, nepřeháním. To, co je mi příjemné, co si myslím (a ne, že by bylo nějak extra důležité, co zrovna já si myslím:D), ale neumím slovy vyjádřit, ona zhmotňuje ve své práci. A ještě to dokáže shrnout jednou trefnou větou.

A tak když jsem minulý rok v blogoéteru zachytila letmou zmínku, že Ilse a její spolupracovníci ve StudioIlse zrovna připravují novou kolekci pro IKEA, byla jsem hodně zvědavá, co z toho vzejde. A teď je to oficiální a já se zase nemůžu dočkat, až výsledky spolupráce budou v prodeji. Nestává se mi to moc často, ale už teď jsem unešená snad ze všeho, co jsem na fotkách zahlédla.

A co že to tedy obnáší? Odtajnilo se to na letošním Stockholm Furniture Fair, který se konal na začátku února, a na kterém Ilse byla čestným hostem. I když samotná kolekce s názvem SINNERLIG bude v prodeji až v srpnu, všech víc než 30 výrobků bylo k vidění v krásném prostředí stockholmského hotelu Ett Hem (jehož interiér navrhovala právě Ilse).


Celá kolekce se nese v přírodním duchu - s důrazem na přírodní materiály a ruční práci. S tím si ale IKEA často nespojujeme. Že by svítalo na lepší časy? Možná. Protože korek, keramika organických tvarů i ručně foukané sklo zní hodně slibně. A ještě slibněji to vypadá.


Samotné StudioIlse SINNERLING prezentuje jako užitečné pomocníky pro každodenní život - jednoduché, nenápadné, skromné, nestrhávající veškerou pozornost, tiše, zato dobře sloužící.



Už to vidím, hned několik (čti mnoho) kousků by se mi hodilo. Ale asi nejvíc mě zaujal jídelní stůl. Kovové podnoží, korková deska a textilní police pod deskou - není to geniální?



Pro někoho (mě) geniální, pro někoho možná ne. Pro někoho možná nudné? Ač nenápadné, pozornosti to při představení už strhlo opravdu hodně. Teď nezbývá než čekat do srpna a doufat, že výrobky budou dostupné všude, což u limitovaných edicí nebývá pravidlem. Ale IKEA slibuje, že tohle nebude limitovaná kolekce, že výrobky budou dostupné nejméně celý 1 rok. 


Zdroje:
foto č. 2 - StudioIlse
foto č. 3 - svante
ostatní - IKEA, via StudioIlse a MyDubio
Začátek 2015 je docela svižný, to vám povím. Lecos se událo, lecos se snad brzy uděje (aspoň si to tedy moc přeju).

Oringle



Hned na začátku ledna, vlastně už na konci prosince, se mě zeptala jedna moc talentovaná ilustrátorka Petra alias Oringle, jestli bych jí nepomohla s designem blogu. Jakože je na začátku nové cesty a tak že by si přála nový ohoz pro svůj blog. A co já na to? Dycinky! Však už jsem vám psala, jak strašlivě moc mě to baví. Dva týdny intenzivní korespondence, vymýšlení, navrhování, kódování. Ladění a cizelování. Každičkému detailu totiž musí být věnovaná pozornost, to by jinak nešlo. Ale vyloupnul se, jen co je pravda. Úplně svou majitelku vystihuje. Ano, celá Oringle to je - kdo ji a její tvorbu znáte, tak ji v tom určitě poznáte. Kdo ji neznáte, tak k ní na blog a do portfolia třeba nakoukněte.

Dej mi dárek




Možná si pamatujete, jak jsem si vytvořila kolekci na Dej mi dárek. Protože si myslím, že je to super nápad. Milé místo, kde se dají sbírat přání. Jednoduše si tam uložíte obrázky toho, co si přejete. A já vážně věřím, že když si něco moc přejete, tak se to i splní. A když se to nesplní nebo ne hned, tak pořád je i samotné "sbírání" dost velká zábava. A zábavu já ráda. A zábava je i soutěž, kterou na Dej mi dárek vymysleli. Rádi by totiž zjistili, která loňská kolekce je ta nej. Pokud si myslíte, že je to ta moje kolekce, tak jí můžete hlas dát tady. A nebo úplně jiné kolekci, která se vám líbí - však já taky hlasovala pro jinou :). Ale už na to máte jen pár dní, do 15. února. Hlasovat můžete tak, že se na Dej mi dárek přihlásíte (pokud jste tam poprvé, tak se nejdřív musíte zaregistrovat) a pak u té kolekce napíšete komentář. Jednoduché! A když prostřednictvím komentáře budete hlasovat, vyplatí se u toho být i trochu vtipný - 3 nejvtipnější komentáře totiž něco vyhrají. O co se hraje zjistíte snadno tady.

Ale víte co? Já o tom nepíšu jen proto, že jsem to tak trochu slíbila. Píšu o tom hlavně proto, že jsem se hrozně ráda na svoji kolekci zase podívala a zjistila, že se mi toho už vlastně docela dost splnilo. Jak já musela být hodná:D Něco je fakt velké sousto a možná se nesplní nikdy, někdy se to splnilo v trochu jiné podobě - například místo Artek stoliček mám štokrlátka z IKEA a Paříž na mě taky teprve čeká. Tak mi zatím A. přivezl ze služební cesty kus Paříže domů - v podobě těch zmiňovaných makronek. A to se přeci počítá, ne?

Byt
Taky jsem mezi svými přáními měla jedno "velké", ba přímo obrovské. Že bych moc ráda, abychom našli nový podnájem a přestěhovali se. Do města. Do trošku většího, s aspoň trošku větší kuchyní. Do hezčího, tak to rozhodně! A my se konečně dohodli se, že od nového roku začnu hledat. Jako opravdu hledat, protože cvičně nabídky pozoruju už doby, kdy mě tahle skoro hříšná myšlenka na přesun napadla poprvé:) Ale ono to není jen tak. Určitě to znáte, když se o něco do hloubky zajímáte, tak všechno víc promýšlíte a jen tak něco vás neošálí. Za ty skoro tři roky bych na prstech jedné ruky mohla spočítat nabídky, které mě vážně zaujaly.

Ale ono to chce čas a hlavně klíííd, což mi teď zrovna moc nejde. Zvlášť od té doby, co jsem asi před 2 týdny kápla na ten "pravý"! Potíž je v tom, že je to ten "pravý" i pro extrémně velké množství dalších zájemců. Na hromadné prohlídce, na které jsem byla minulý týden, to vypadalo jako v mraveništi, skoro jsme se tam všichni nevešli. Tudíž šance, že si majitelé za budoucí nájemníky vyberou zrovna nás, je úplně titěrná. A přitom já už se nemůžu dočkat, až začnu zase sbírat inspiraci a pak ji (se) realizovat. Ale ne, musím si počkat na verdikt. Takže zatím pššt, ať to nezakřiknu. Nejsem nijak zvlášť pověrčivá, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Hodně daleko.

Němčina
V otázce bytu si tedy můžu zatím jen přát a doufat. Ale s přáními a doufáním se člověk nijak zvlášť neposune, někdy je taky potřeba se do něčeho opřít. A to je taky to, co jsme udělali v jiné oblasti, která nás dost pálí oba - v němčině. Biflovat se doma nějaká slovíčka je jedna věc, to se do toho jednou za čas oba vrhneme, ale moc dlouho to nevydržíme. Zvlášť, když já nemám k praktickému procvičování zrovna moc příležitostí a A. zase nemá v práci čas se zdržovat nesmělými pokusy o vyjádření v němčině. Takže jinak - od ledna chodíme na němčinu! A je to hnedle lepší. Ne, že bychom přes noc šprechtili jak o život, ale malé úspěchy, krůček po krůčku, a ono to půjde. Možná, že až si k nám příště sousedka přijde vyzvednout balíček, tak už nebudu jen civět a hloupě se usmívat. Možná, že už jí i něco milého odpovím. To bych si totiž moc přála.

Není toho zase tak málo, na to že je teprve začátek roku, co myslíte?
Užívejte pohody a radosti!

Těším se na viděnou a počtenou v roce 2015:)

KláraJ.


1./2. Poslední sluneční paprsky. Hra stínů.
3./4. V druhé půlce týdne slaměná vdova. Odpadlo tak vaření "musím" nebo "měla bych". Takže vaření jen tak pro radost. Kuskus s houbami, které A. nejí. Květákové placičky. K tomu zakousnout domácí špaldové bulky. Od oka a povedly se:)
5. Limitovaná nespresso káva. Maragogype Special Reserve. Moc dobrá, sametově jemná.
6. První adventní svíčka. Oprášila jsem svícny, které jsem za směšný peníz vloni ulovila na bleším trhu. Pořád se mi líbí. Zašlá zlatá je pro mě akorát a nemám potřebu nějak dozdobovat.

Samá radost, zkrátka:)

Možná by se moje nadšení z interiéru, ve kterém bydlí tvůrčí dvojice Elizabeth Beer a Brian Janusiak ze studia Various Projects, dalo shrnout do jednoho všeříkajícího důvodu jménem Brooklyn. Ale kdepak. Bylo by škoda nezmínit detaily, které mě opravdu zaujaly.

1. Spojení starého s novým - to je spolehlivé, to mě zaujme vždycky! Někdy je kontrast větší, okázalejší. Tady se mi naopak líbí, jak je nenásilné a přirozené. Možná nevykalkulované je to správné slovo?



2. Pohovka. Spíš hnízdo. Přesně v mém stylu. Modulární, takže se dá libovolně přeskládat podle potřeby. Jednou tak, pak zase jinak, když by se chtělo.



3. Kuchyň. Naprosté nadšení z mé strany. Vzhledově. Místo úchytek výřezy. Monolitický dřez, co zapadá. V detailech je síla. A spojení obyčejné překližky s luxusním mramorem má náboj, nemyslíte? Uspořádáním. Rozložení, které mi pocitově připadá nejpřirozenější. S dostatkem světla. Na jedné straně vaření a mytí, předpokládejme praskající a hlučné, hezky bezpečně u stěny. Na ostrůvku se připravuje, krájí, maže, zdobí. A povídá. A pozoruje.


Víc fotek a moc příjemné povídání najdete tady.