Foto z phrases

Je tu druhá osobní středa.

Tak jsme zase v D-dorfu. A přišlo na řadu nutné papírování. Nejtěžší je samozřejmě se ve všem zorientovat.

Nejdřív přihlášení k pobytu. Vcelku jednoduchý úkon. Jen člověk musí trochu změnit myšlení. To, co je doma samozřejmostí, je najednou těžší. Vyrazili jsme na úřad, cestu poradila A. kolegyně. No jo, ale my vlastně ani nevíme, jak se přesně ten úřad jmenuje. Ani si to nepřečteme (resp. nepřeložíme), ani se nezeptáme. Chtělo to lepší přípravu. Ale co, nějak to půjde. Vlezeme do dveří a ptáme se, jestli by šlo mluvit anglicky. Tak prý ne, jen německy. Vysoukám ze sebe "Anmeldung hier?". (Jojo, přesně tak, jako hotentot.) První bod pro mě, jsme tam správně. Pak už jde vše jak po másle. Musíme se ale oprostit od nepříjemného pocitu, že nevíme, co vlastně podepisujeme. Po opuštění místnosti A. zažertuje. Doufá, že jsme se neupsali nějaké sektě. Potvrzení hrdě nesoucí nadpis Anmeldung ale máme. Nakonec tedy vše v pohodě. Bludný kruh ovšem teprve začíná.

Po pondělním návratu z Prahy jsme si hned chtěli zřídit internet a SIM do telefonů. Sice máme aspoň surf-stick, ale o rychlosti se mluvit nedá, když se všichni vrátí večer z práce, tak je někdy problém i obyčejný mail, snaha o otevření nějaké stránky je téměř zbytečná. Zajdeme tedy do prodejny O2. S angličtinou naštěstí problém není, ale to je tak všechno. "Napomádovaný" mladík radostí z takových zákazníků neskáče. Takže, chceme DSL připojení. Asi deset minut něco kliká v počítači, ani nevíme, jestli dodělává předchozí administativní resty, nebo už se věnuje nám. Asi to první, protože se nás ptá znovu, jakou službu že to chceme. Teď už jen pasy, bydliště a malý detail - telefonní číslo. Bez toho to nejde, musí nám zavolat, až půjdou na instalaci. OK. Máme české. Hm, tak to nejde. Dobře, asi jsme měli začít těmi telefony. Teď už se ani moc nesnaží zakrýt, jak je otrávený. Musí k druhému počítači vzdálenému celý jeden metr. A zase - pas, bydliště. A číslo německého účtu, prosím. Ha. Tak to taky ještě nemáme. Achjo. Jsme zase na bodu nula. 45 minut, za námi slušná fronta a odcházíme s nepořízenou.

Dnes tedy pokračujeme snahou o zřízení účtu. Potřebujeme ho opravdu rychle, a nejen kvůli telekomunikacím. Už jsme poučení, nejlepší je dostat co nejvíce informací od kolegů, kteří už si tímhle prošli. Zkušený Laszlo poradil. Je to jednoduché. Stačí si v bance domluvit schůzku. Jo, a je potřeba mít telefonní číslo. Kruh se uzavírá. Tak tomu se říká technická revoluce. Ještěže máme ten surf-stick se SIM kartou, na které jde i volání a SMS. Tímto se surf-sticku omlouvám.

Na zítřek máme domluvenou schůzku v bance, tak držte palce, ať to konečně vyjde a předplacená SIM karta je akceptovatelná. 

Ale co, to základní mám. Ke koupi kávy Tchibo a časopisů o bydlení naštěstí nepotřebuju ani účet, ani telefon:) A když surf-stick dá, najdu i nějakou inspiraci na zítřek. Tak si to jdu užít:) 

Hezký večer všem, kteří dočetli až sem:)

Update: Po týdnu to vypadá takto: V bance proběhlo vše bez problémů, máme účet, slečna byla moc ochotná a milá, poprvé mám pocit, že jsme dostali všechny potřebné informace. Druhý den jsme vyrazili do O2. Arogantní mladík tam nebyl, 02-slečna byla příjemnější, ale zase neuměla skoro vůbec anglicky. Po půlhodinovém zadávání údajů a podepsání smlouvy na telefonní čísla systém vyhodil hlášku "zamítnuto". Důvod 02-slečna neznala (nebo nebyla ochotná nám ho složitě vysvětlovat v aj). Prý si máme zavolat přímo do centrály. Haha. Kupodivu u smlouvy na internet domů problém nebyl, modem by měl přijít asi do týdne. A pofrčíme:) Jenom mi pořád není jasné, proč úvazek na internet jde, a paušál na mobil je problém. Asi je tu paušál jen pro VIP, plebs používá pevnou nebo předplacenku:))


Co tu mají ale vymakané, je spolupráce úřadů, stačí se přihlásit na jednom místě (třeba na zdravotní pojišťovně) a oni vše předají dál - na sociálku, na berňák, zajistí "daňovou kartu". Žádné obíhání.

8 komentářů:

  1. Palce držím a přeju dobrou náladu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc:) A to já zase dobrou náladu mám. Spíš mě tak napadlo, jestli to není všechno nějak moc přešpekulované a přezabezpečené:)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky držím palce, neklesej na mysli a mrkni ke mně na blog, máš tam malé překvápko :-)

    OdpovědětVymazat
  4. díky za podporu:) ale jestli působil můj dnešní příspěvek sklesle, tak to nebyl záměr, nijak špatná z toho nejsem, spíš mi to přijde absurdní:) tak jako tak jsme se zase něco přiučili, no ne? v rychlosti jsem koukla a moc děkuju, dneska už jdu do hajan, ale určitě se k tomu a k tobě na blog vrátím:)

    OdpovědětVymazat
  5. Můj muž nakonec našel banku, která má pobočku i v Česku, takže má bezplatné převody Německo-Česko. Což je fajn hlavně pro mně, co platím vždycky v korunách :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ježkovy oči, to je úplná hlava XXII! Ale "Ordnung muss sein", tak se není co divit. :-) Držím palce!

    OdpovědětVymazat
  7. jezisku na krizku, z toho by mne piclo :/ nesnasim urady :/ az me nekdy bude lakat zit mimo nasi bajecnou republicku, vzpomenu si na tyhle obstrukce :)) drzim vsechny palce samozrejme!

    OdpovědětVymazat
  8. Veve: V ČR jsme kvůli hypo vázáni k jedné bance a ta žádnou spolupracující stranu v DE nemá - to jsem zjišťovala jako první.

    Simsalabim: jj, obecně jsou úřady i moje noční můra, tady navíc trpím pocitem, že když tu teď bydlím a něco chci, tak bych MĚLA umět německy, ale ono se to poddá:)

    OdpovědětVymazat

Díky za váš komentář.

Thanks for your comment.